Broďák 2013, aneb lipánkovská trilogie

   V neděli 1. září jsme se společně s několika Lipánky vypravili letos již potřetí na rybářské závody na rybník Brodský u Červeného Kostelce, abychom si zase trochu zazávodili a opět pomohli panu Hrstkovi odlovit nějaké ty nechtěné dvouleté kapříky, kteří si sem připlavali s velkou vodou z horního rybníka. Vzhledem k tomu, že se nám tu letos již dvakrát, jako kroužku, zadařilo, jsem měl i nyní celkem vysoká očekávání. Vždyť náš Jára Linhart dokázal pokaždé porazit zbytek startovního pole "o parník", to když se 31 kapry za dvě a půl hodiny opanoval závod první a se 24 šupináči i závod druhý. Nyní se sice zúčastnit nemohl, ale to neznamenalo, že nemáme v záloze i jiné schopné borce.

   Trápila mě však jedna věc. Počasí bylo již několikátý den podstatně chladnější nežli během závodů minulých, což ve mně již během týdne vzbuzovalo obavu, zda budou kapři ochotni najet do krmení ve vzdálenosti, ve které jsme schopni lovit a hlavně krmit při lovu na odhoz s anglickým splávkem. Rybník je totiž dlouho od břehu velmi mělký a kdo ví, jestli budou mít ryby v tomto počasí náladu do malé hloubky připlavat. Proto jsem den před závody spojil příjemné s užitečným a zašel si na nedalekou přehradu Zákraví otestovat pevné a průběžné feederové montáže. To pro případ, že by bylo třeba lovit na vzdálenost, kam Lipánci již krmení rukou nedohodí. Když jsem se podíval do povolenky, trochu jsem se lekl. To když jsem viděl poslední zápis s datem 21.7. Nebýt sám na rybách 40 dní, je už docela dlouho. No nic. Začnu chytat, ať ty svoje výtvory v podobě koncových montáží trochu otestuji. Abych to nenatahoval, tak můžu říci, že asi po osmém kaprovi mi došlo krmení, přestalo to bavit mě i psa, a tak jsem mohl jít domů s pocitem, že když by bylo další den nutné opustit můj a doufám, že můžu říci i "náš", oblíbený lov s angličákem na "téčku", tak takhle to půjde taky. V den závodu bylo snad ještě chladněji, což mě zrovna dvakrát nepotěšilo a byl jsem rád, že mám pro děti naše erární feederové pruty s sebou. Předzávodní přípravu jsme absolvovali již tradičně u místního dřevěného jesetera. Po pečlivém vyladění udic, krmení, jeho nezbytném přesátí přes závodní síta a rozdělení "živé, jsme se mohli jít v klidu zaregistrovat. Po zaregistrování asi sedmnácti závodníků, což pravda není nic moc, jsme se přesunuli na svá lovná místa. Los pro nás dopadl řekněme průměrně. Dan Ptáček nalosoval jednoznačně nejlépe a jeho pravý "forhont" dával slušné naděje na dobrý výsledek. Kluci Linhartovi nalosovali ten levý, kterému dával pan rozhodčí Radek také velké naděje, ale já jsem jeho nadšení tak úplně nesdílel. Jak se později ukázalo, pravda byla nakonec někde mezi.

     Z našich dalších závodníků bojovala statečně až do konce Bára Hanušová s bráchou Františkem, kluci Horákovi a Dragúňovi, Víťa Sokol a Míša Hořínek, který se bohužel ryby nedočkal, ale příště bude určitě líp. Zapomenout nesmím ani na Johanku Horčičkovou, která sice nakonec skončila vzhledem k počasí a losu ve druhé polovině výsledkové listiny, ovšem situaci zvládala s přehledem a vyrovnaností sobě vlastní. Koneckonců stejně jako ve velmi těžkém jarním závodě v Opočně, kdy po nepovedeném druhém poločase s růžovým hřebenem v ruce pravila: "No, sice jsem toho moc nechytila, ale radši se učešu. Co kdyby vyhlašovali Miss závodu." A aby to nevypadalo moc samolibě, tak zde musím ještě zmínit závodnici Káju Pirklovou, která sice nepatří do našeho kroužku, ale ve svých šesti letech zde pouze s nezbytnou dopomocí svého tatínka předváděla výtečné výkony a v prvních dvou závodech stála vždy "na bedně". Klobouk dolů.
      A jak že to nakonec tedy dopadlo? Lipánci získali i ve třetím klání na rybníku Brodský první místo!!! To když své vedení i po "hranolkové vložce" uhájil s 94 body Dan Ptáček, za což jsem byl opravdu rád, protože ta podběráková tyč taky není zadarmo. Druhé místo obsadil s 53 body opět náš Josef Linhart, za nímž, ne až tak daleko, sice na 4. místě, skončil jeho mladší bráška Vojta, kterému jeho nádherný perlín v délce okolo 25 cm navíc vynesl ocenění za nejhezčí ulovenou rybu závodu. Tento nadějný borec, který ZATÍM nepatří do našeho kroužku, má navíc mé sympatie, díky již výše zmiňovanému "archivnímu" vybavení, se kterým dokázal se ctí odchytat již předešlé dva závody.

Tohle gesto vůči třetímu mě potěšilo víc než náš samotný výsledek